Zdroj: http://nepomuk.pionyr.cz/index.php?a=1028 • Vydáno: 30.7.2023 9:43 • Autor: xx
Tábor proběhl ve dnech 16.-29.7.2023. Místo, o kterém mnoho lidí slyšelo (není Přebudov, ale Pandora s Avatary), avšak jen málo ví, jak se na ni dostat. A těch, co se na ní někdy skutečně ocitli a vrátili se zpátky, aby mohli své zážitky vyprávět, těch je opravdu jen několik.A letos jsme se na Pandoru měli vypravit i my, abychom ji prozkoumali a se štěstím navázali kontakt s místními domorodými obyvateli – Avatary, s tajemnými bytostmi s modrou kůží a zvláštní tělesnou konstitucí, kteří žijí v kmenových společenstvích v souladu s přírodou. Rozklikni nadpis a dočteš se víc.**Kíja
odkaz na hodně fotek: http://nepomuk.pionyr.cz/index.php?p=364
a ještě víc:
AVATAR, PŘEBUDOV 2023 – TÁBOR P2 (16.7.223 – 29.7. 2023)
Pandora.
Místo, o kterém mnoho lidí slyšelo, avšak jen málo ví, jak se na ni dostat. A těch, co se na ní někdy skutečně ocitli a vrátili se zpátky, aby mohli své zážitky vyprávět, těch je opravdu jen několik.A letos jsme se na Pandoru měli vypravit i my, abychom ji prozkoumali a se štěstím navázali kontakt s místními domorodými obyvateli – Avatary, s tajemnými bytostmi s modrou kůží a zvláštní tělesnou konstitucí, kteří žijí v kmenových společenstvích v souladu s přírodou.
16. 7. 2023 se tedy naše skupina průzkumníků nalodila na vesmírnou loď, která nás rychlostí blesku přenesla na Pandoru. Zde nás uvítali naši průvodci – lidé, kteří zde již nějakou dobu pobývají a velitel základny Kašík. Spolu s ním jsme mohli u večerního ohně konečně poprvé spatřit dva domorodé obyvatele. Ti nás přivítali již méně přátelsky. Získat si jejich důvěru byl úkol do budoucna.
Náplní prvních dnů v novém prostředí bylo zejména prozkoumávání okolí, přírody a seznamování se s možným nebezpečím, které by nás mohlo potkat. Rozdělili jsme se do 6 menších kmenů a vytvořili si oděvy v kmenových barvách, abychom snadno rozpoznali své přátele a nepřátele.
Než jsme se nadáli, čekalo první velké dobrodružství. Noční akce, při které nás neznámí pachatelé unesli do divočiny, kde nás zanechali našemu osudu. Avšak díky spolupráci a odvaze jsme vše zvládli a v pořádku se během chvíle vrátili na základnu.
To však nebyla jediná akce, která nás měla potkat. O dva dny později na naše průvodce – oddílové vedoucí přes noc zaútočilo neznámé zvíře. Napadení vedoucí měli různě po těle tečky podobné kousnutí a chovali se neobvykle. Samotný průběh nemoci způsobený tímto kousnutím byl u každého jiný. Někdo upadl do bezvědomí, někdo začal mluvit cizím jazykem, někdo byl divoký a choval se spíše jako zvíře než jako člověk. Na pozemšťany tedy čekala věru detektivní práce. Zjistit, co se stalo, vytvořit laboratoř, kde bude probíhat výzkum nemocných, pokusit se vytvořit protijed a vyléčit zasažené osoby. Tak se také stalo a všichni napadení byli nakonec vyléčeni a plně uzdraveni.
Další den nás čekal nejdůležitější úkol prvního týdne. Proměna v Avatara. Původní výzkumy počítaly s propojením lidské mysli a uměle vytvořeného Avatařího těla skrze počítače a speciální boxy. Naštěstí pro nás však byl v nedávné době vynalezen nový způsob, který byl o mnoho jednodušší a který jsme provedli i my. Přes den jsme díky tajnému receptu namíchali sérum, které nám mělo umožnit transformaci v Avatary. Magické léčivé byliny, bobule a poslední tajná přísada nám vytvořili pevnou, avšak čirou směs, kterou jsme museli s východem první hvězdy na noční obloze sníst, aby mohla naše transformace proběhnout hladce. A skutečně se tak stalo. Ráno se celý tábor hemžil modrými Avatary.
Jelikož jsme se ocitli v novém těle, museli jsme se ho v následujících dnech naučit používat. Finální zkouškou, která měla ukázat naše schopnosti, bylo zkrocení dravého Ikrana. Přiznáváme, bylo to těžké, ale všichni noví Avataři si dokázali vytvořit se svým Křiklounem, jak mu říkají pozemšťané, pouto. Ten, kdo to zvládl nejrychleji, ten pak získal titul Toruk Makto.
S každým zážitkem a dobrodružstvím, co jsme zažili nebo s každou dovedností, co jsme se v novém těle naučili, jsme po čas celé celotáborové hry získávali barevné korálky na naši zpěvnou šňůrku života. Tu někteří mladí avataři s hrdostí nosili na krku, všem na obdiv, jiní si je zaplétali do vlasů a další ji měli omotanou kolem zápěstí, aby jim v soubojích přinášela odvahu. Ani ve snu by nás ale nenapadlo, jak brzy bude naše odvaha podrobena těžké zkoušce.
Nenasytní zlí lidé, kteří na Pandoru původně mířili za ziskem nerostného bohatství v podobě unoptania se rozhodli, že jim už nestačí dolovat v zemi, ale že chtějí využít, či spíše zneužít k peněžnímu prospěchu i zvířecí obyvatele Pandory. Rozhodli se, že uspořádají lov na tulkuna. Velrybám podobné zvíře, jehož části těl chtěli využít a prodávat za velké peníze. Za tulkunem vyrazily dvě tříčlenné lodní posádky. Naše Avatarské kmeny se však nedaly zastrašit bojovým pokřikem lidí a vyrazily na záchranu tulkuna. Zaútočily na lidské lodě a společnými silami je potopily. Studené vody Pandorského jezera lidské útočníky nepříjemně překvapily, avšak nás Avatary chránila nově nabytá tělesná termoregulace.
Lidé věděli, že doba, kdy nad Pandorou vládli a kdy zastrašovali místní domorodé obyvatele, se příliš nebezpečně rychle chýlí ke konci. My jsme ale zároveň věděli, že musíme jednat rychleji než oni a provést finální úder. Takový, který nebudou čekat, a to co dříve, než se zformují k dalšímu útoku. A tak, jako oni o den dříve vyrazili lovit tulkuna, tak jsme nyní my s posledními paprsky slunce vyrazili na lov pozemšťanů. Všichni Avataři vyrazili do okolí, kde byli poschováváni naši nepřátelé. S vypětím všech sil jsme je nakonec všechny pochytali, svázali a naložili do vesmírné lodi, která je odvezla zpět na Zemi.
Pak už jen zbývalo poděkovat společnou modlitbou Eywě za to, že nad námi držela ochrannou ruku. Všichni jsme se usadili v kruzích kolem Eywina stromu, propojili jsme ruce a v rytmu jsme se začali pohybovat ze strany na stranu. Děkovali jsme Eywě, že jsme překonali tak všechna nebezpečenství, navázali nová přátelství a ochránili Pandoru před zničením. Děkovali jsme za krásně strávený čas na Pandoře.
14 dní nám uteklo jako voda a nás čekal už jen návrat na rodnou planetu Zemi, avšak s sebou jsme si z Pandory odnesli krásné zážitky a vzpomínky, které s námi zůstanou navždy.
A kam vyrazíme příští rok? Nechte se překvapit! Snad jen prozradíme, že to bude určitě ještě větší dobrodružství než letos.
Za tým P2 Kíja