Zdroj: http://nepomuk.pionyr.cz/index.php?a=348 • Vydáno: 30.8.2013 13:22 • Autor: xx
Je tomu již dva roky, co se osazenstvo Druhého běhu poprvé odvážilo hrát si s časem. Tenkrát to ještě naštěstí dobře dopadlo a všichni jsme se v pořádku vrátili do současnosti a mohli se těšit na další roky a na další dobrodružství. A jak tomu bylo letos? Přečtěte si po rozkliknutí nadpisu. *Mejla
Letos jsme si s časem také trochu zahrávali a nebyla to věru žádná sranda…i když té jsme si nakonec užili do sytosti.
V poklidu jsme jednou stáli na nástupu a z ničeho nic se okolo nás prohnaly dvě postavy, jakýsi Medison Tvar a John Neplecha, za námi začalo šplouchat moře Izabella a my zjistili, že jsme se dostali do časové smyčky. Ocitli jsme se na podivném Abaratském ostrově, kde jsme poznali, jak to v Abaratu vlastně chodí… pětadvacet ostrovů, a na každém se dokolečka dokola opakovala ta samá hodina…
Jenomže na tomto ostrově se nám ani trochu nelíbilo. Žádné sluníčko, podivné zvuky okolo nás a hlavně nebezpečí, že na nás někdo zlý přijde. Sháněli jsme tedy kouzelnou formuli, která jediná nás mohla dostat z tohoto prokletého ostrova. Naštěstí se našlo pár KrutopřÝsných berušek, které nás všechny ostatní přenesly na mnohem vlídnější místa.
Po celý čas, co jsme putovali po ostrovech, zažívalo našich šest oddílů nejrůznější dobrodružství. Potkalo nás Tsunami, hlad, stali jsme se pytláky a utíkali před námořní policií…Také jsme se stali obětmi lidské hlouposti, ale i to jsme přestáli. Naučili jsme se, jak zachránit lidské zdraví a život,abychom si to později mohli vyzkoušet na skutečných případech. Naučili jsme se také, že i žampiony jsou velká dobrota, která patří do bříška a ne vyhodit.Nováčkové zjistili, že pokud s námi chtějí dále zůstat, tak pokřtění být musejí(a ne, že ne!). Někteří to pochopili až po dlouhém a namáhavém přemlouvání, ale nakonec jsme zůstali všichni pohromadě a do Přebudovské rodiny přibylo opět několik nových tváří.
Celých čtrnáct dní nám krásně svítilo a hřálo Sluníčko a my nemuseli vylívat vodu za našich stanů, tee-pee a ani z našich botiček. Za to jsme moc vděčni Táborovému Božstvu, které nám umožnilo prožít krásné dva týdny plné smíchu a veselí. Děkujeme a těšíme se zase za rok!
Mejla