Do loňského roku jsme měli na hlídání dvě dračí vejce, která se měla někdy vylíhnout. Ono je to s draky složitější, než se slepicemi. Tam čekáte chvíli a kuřátka se vylíhnou. Draci ale vyčkávají na nejpříhodnější okamžik. Těžko říct, co příhodného shledala dvě dračí mláďata na předvánočním shonu, ale stalo se. Nejprve se vejce začala otřásat a vlastně skoro pod stromeček se nám vylíhli dva malí dráčci. Kluk a holka.
Jak rostli, uvědomili jsme si, že bude potřeba je nějak usměrnit. Dragon na to nestačil a jenom je rozmazloval. A tak jsme svolali do pohotovosti naše Dračí strážce, aby pomohli s výchovou těch malých raubířů.
Sešli jsme se na našem Dračím hradě v Přebudově a začali dráčky učit. Učili jsme je dračí řeči a abecedě, když tu zvládli, pomohli jsme jim naučit se chrlit oheň. A vůbec jsme se snažili naučit je dobrému vychování.
Protože ale nebyli zvyklí na řád a disciplínu, tak nám prostě vzali roha. Šli za školu. My se za nimi vypravili a za velikým močálem jsme je teprve dostihli. Abychom je dostali zpět do školy, museli jsme jim slíbit, že si s nimi budeme chvíli hrát. A tak jsme se s nimi naučili stavět bláťuláky a i jinak jsme s nimi skotačili takřka za školní zdí. Ještěže nás neviděl ředitel…
Večer jsme je dotáhli zpátky, aby se najedli a až se setmělo, tak jsme je naučili orientovat se ve tmě. Sem tam jsme je oslnili světlem dračího ohně, ale naučili se. Naučili jsme je, jak se postarat o oheň a mohli jsme vyčkat dalšího dne.
Ráno jsme posnídali vtipnou kaši, rozdali si vysvědčení a došli si na poslední hodinu. Hodina tělocviku je důležitá i pro draky.
Pak jsme se s pocitem dobře vykonané práce zabalili a vyrazili zpátky do všedního světa. Budeme se těšit, až nás zase pán Dračího hradu svolá k nějaké důležité práci.
Zástupce ředitele: Mejla
Formát pro tisk
