Sešli jsme se na Zelené v pátek večer a psychicky se připravovali na sobotu, kdy jsme byli zvědavi na to, jak vypadá sníh z blízka. Ráno jsme se probudili brzy a vyrazili na sníh. Někdo na sníh sjezdový, někdo na sníh běžkový. Běžkaři se přesunuli do blízkých Hamrů a neprošlapaným sněhem se vydali směrem ke Statečku. Ojedinělá prosba o výstup na Ostrý byla ještě ostřeji zamítnuta a tak se skupina vydala k vodopádům na Bílé strži, kde již byla připravena zbrusu nová stopa, na zbrusu novém sněhu, a na naší skupince bylo, aby se jako první do této stopy vydala. Cestu zpříjemňoval třeskutý mráz a tak nebylo záhodno setrvávat na jednom místě bez pohybu. Ještěže byla v batůžcích skrytá zásoba horkého čaje. U Černého jezera přišel čas na doplnění energie, která byla potřeba při výstupu na Rozvodí. Nahoře, cestou na Špičák, se krásně vyjasnilo, rozfoukal se mlžný opar a naskytl se krásný rozhled do zasněženého vnitrozemí.
Na Špičáku došlo k dojemnému shledání se sjezdující skupinou. Proběhlo skupinové focení, kde se obě skupinky různě promíchávaly a poté nastal čas na dlouhou cestu ze svahu dolů. Jak metry ubíhaly, přibývalo běžkařů na okraji sjezdovky s lyžemi v rukou. Jen Lúca sjela a sešoupala celý kopec na běžkách. Rozloučili jsme se a každý se vydal svojí cestou. Sjezdaři lanovkou zpět na vrchol a běžkaři na pozdní oběd a na cestu domů.Večer se u stolku hrálo a zpívalo, povídalo a postupně i usínalo.Ráno jsme se vzbudili do chumelenice, která nám ukázala, co bychom mohli ještě zažít, kdybychom nemuseli domů.Doufám, že příští rok napadne minimálně tolik sněhu, jako letos a budeme moci opět vyrazit do stopy a na svah. Tak tedy za rok ahój…
Za P2, Mejla
Formát pro tisk
