Ačkoliv Dilema pyrotechnikovo vzbuzovalo dojem, že budeme svědky nebezpečných chemických hrátek, nakonec nás čekaly úkoly zaměřené na trpělivost, jemnou motoriku a rychlost. Sobotní dopoledne jsme věnovali zazimování základny. Douklidili jsme tedy pozapomenuté kousky vybavení, natřeli kus Slepičárny a naštípali dříví do kamen na další akce v očekávání, že alespoň další skupina nebude muset zatápět mokrým. Po obědě jsme pokračovali v herním duchu, kdy se čtyři skupiny lidí vydaly vařit čaj. V zásadě šlo o to, uvařit do hodiny na ohni co nejchutnější tee. Hlavními kritérii však bylo oheň rozdělat na předem vylosovaném místě, použít co nejvíce přísad, a jako zdroj vody použít tři studánky. Čaj samozřejmě zvládli všichni, a tak o závěrečném pořadí rozhodl vzhled a hlavně chuť. Když se pak nachýlil večer, následovala hra číslo dvě. Abychom trochu protáhli zatuhlé klouby a zahřáli si tělo, osazenstvo rozdělené na dvě skupiny bylo odvezeno se zavázanýma očima na přibližně stejně vzdálená stanoviště a obě skupiny soutěžily, kdo se bez jakékoliv navigace dříve dopraví do tábora. Jako zázrakem dorazili obě skupiny ve stejnou chvíli a večer tak neměl vítěze ani poražených.
Formát pro tisk
