Vzpomínání druhého běhu

- sepsal Míra Dvořák

Moje vzpomínky na tábory v Přebudově jsou od roku 1984, kdy jsem se jako 35 letý vypravil vlastně poprvé na svůj první pionýrský tábor. Měl jsem sice velké zkušenosti se zajišťováním činnosti, soutěží a her pro mládež, ale to, co na mně čekalo jako na vedoucího oddílu s malou drobotinou u 1.oddílu jsem nečekal. Od povídání pohádek, utíraní slziček, praní prádla, přípravu her, soutěží, vycházek a zajišťování chodu tábora. Bylo to náročné, ale určitě ne strašné, protože jsem od té doby nevynechal, ani jeden rok tábora v Přebudově. Od vedoucího oddílu, přes zástupce hlavního vedoucího, hospodáře, až po současnou funkci hlavního vedoucího tábora jsem prošel touto velkou táborovou školou.

Vzpomínání zahájím,až od táborů v roce 1990, kdy vlastně bylo zahájeno nové období práce pionýra, ale musím přiznat i to, že u nás se toho moc nezměnilo, protože naše pionýrská a i táborová práce byla vždy pro dětí a ne pro něco. Naše tábory jsou vždy určitým způsobem motivovány, zaměřeny, přizpůsobeny danému námětu a stylu. Táborů se zúčastňovaly i děti, kteří nebyly členy naší pionýrské organizace a tak pionýrský kroj nahradil převlek, který navazoval na program tábora. Pohádky, piráti, cestovatelé a naši nejoblíbenější kovbojové se nám na Přebudově pravidelně střídali.

Tábor v roce 1990 byl právě pohádkový nazvaný „ Cestou pohádek a dobrodružstvím“. Hlavní pohádkovou bytostí byl Jů a Hele a jejich studio Kamarád. Soutěžilo se o pravé přebudovské stříbrňáky. Roky 1991 a 1992 byly ve znamení pirátů a námořníků. Na Přebudově byla postavena naše loď Přebudovka, která se s námi plavila po stopách Kryštofa Kolumba. Navštívili jsme řadu zemí, objevili jsme Ameriku a našli jsme také ostrov pokladů. V roce 1992 byla vydána i naše první emise přebudovských dolarů, které nám platí dodnes. V roce 1993 loď vystřídalo městečko Gold City a na Přebudově začala éra divokého západu, zlatokopů, kovbojů, desperátů, šerifů. Táborové hry byly nazvány: v roce 1993 Zlatokopové, 1994 Kovbojské léto, 1996 – Country styl, 1998 – Kovboj se vrací do Gold City. Postupně jsme dokázali vypracovat scénář, rekvizity, kostýmy tak, že to u nás vypadalo jako na divokém Západě. Z roku 1993 pochází i naše přebudovská vlajka, žluté hvězdy v modrém poli, rýžovací misky, měšce se zlatými nugetami, první indiánská týpí.

Z Ameriky jsme si odskočili v roce 1995 kdy jsme se vypravili na dalekou cestu nazvanou „Letem světem s Dingem“. Dingo byl nazván náš pionýrský maskot pes . Cestou jsme navštívili Řecko s jeho olympiádou, Anglii, Španělsko, Japonsko a Austrálii. Země, které jsme navštívili jsme měli zaznamenány v cestovním pase a na táboře nechyběla celnice, kde se vydávali razítka a dokonce nás navštívili i opravdoví celníci. V roce 1997 jsme se ocitli ve středověku. Rytíři, princezny, klání a rytířské turnaje, hrad. Rok 1999 nás znovu vrátil do Ameriky a tentokráte mezi indiány. Můžeme říct, že tento tábor byl pro nás nejnáročnější a to zejména na přípravu, výrobu čelenek, kostýmů, totemů a dalších pomůcek. Vše bylo tak dokonalé, že nás nepoznali ani vlastní příbuzní.

Rok 2000 byl takovým shrnutím toho nejlepšího, co jsme v minulých letech připravovali a byl nazván „ Milenium – cesta časem druhého tisíciletí“. Navštívili jsme středověk, kde jsme se setkali s husitským vojskem. V novověku byl opět divoký Západ a indiáni. Putování jsme zakončili v současnosti, kdy jsme navštívili Austrálii, místo konání olympijských her roku 2000. Putování časem a zeměmi se nám tak zalíbilo, že jsme pro rok 2001 připravili „Dobrodružnou plavbu s pionýry“ a navštívili jsme Egypt s Klaopatrou a faraónem, viděli jsme Indii, Japonsko, Havaj, Velikonoční a Vánoční ostrov. V roce 2002 naše dobrodružství pokračovalo v Mexiku.

Myslím, že se nemusím stydět za toto „vzpomínání o táborech“. Pro děti jsme dokázali připravit zajímaví, poučný a zároveň i zábavný program. Dík však patří všem, kteří se podíleli na organizaci a průběhu táborů. Můžu také říct i to, že velká většina vedoucích s námi od roku 1990 jezdí, nebo se zas námi na tábory přijede podívat, popovídat si a také zavzpomínat na všechno, to krásné, co jsme zažili při táborech.