Cesta kolem světa na prvním táborovém běhu v Přebudově

Pěkný článek nám na naše stránky a do Nepomuckých novin poslala Míša Vodičková z prvního táborového běhu na Přebudově.

CESTA KOLEM SVĚTA ZA 14 DNÍ

Datum a čas nalodění: 3. července 2011, 14:00 hod

Přístav: Přebudov

Pruhovaná trička, bílé kloboučky, tváře ošlehnuté sluncem a kotvy na ramenou... Připravte se na dobrodružnou plavbu plnou překvapení. A kam to vlastně máme namířeno? No přeci kolem světa! A to za pouhých 14 dní.

Letos se z táborníků přebudovského 1. běhu stali příslušníci jednotlivých kontinentů: Evropy, Asie, Austrálie, Afriky, Jižní a Severní Ameriky. Svou zemi a obyvatele si však jednotlivé skupiny dobyvatelů musely nejprve zasloužit. Oddíly musely projevit kuráž, chrabrost a bystrost, aby získaly požadované území. Žádnému z kontinentů nesměla chybět vlajka, hymna ani letitá historie. A protože jsme táborníci s duší cestovatelů, vydali jsme se všichni společně na cestu po jednotlivých světadílech, abychom poznali nové krajiny, přátele i způsoby žití.

V žádném ze světadílů nechybělo setkání s místními obyvateli, a tak nás v Africe vítaly černošky šamanským tancem kolem ohně, v Jižní Americe nám indiáni unesli členy výpravy, v Číně nás pohostili tradičními specialitami a nechyběl ani rychlokurz čínštiny, v Severní Americe nás Mexičané v sombrérech potěšili hrou na banjo, v Austrálii nás místní domorodci vzali na lov klokana a v Evropě se nám tajil dech při elegantních úskocích toreadora před rozzuřeným býkem. Zabloudili jsme také do Japonska na tradiční zápasy v sumo.

Klidné vody čeřily nesčetné bouře, které nám však dobrou náladu nezkazily. Byli jsme připraveni na všechno - kapitánka lodi vládla svou železnou rukou, plavčíci byli stále ve střehu a záchranných vest a člunů bylo dostatek. Zkrátka jsme si mysleli, že nás nic nemůže rozházet. Ale to jsme se pletli. S jedním nebezpečenstvím jsme přeci jen nepočítali. Zaskočil nás útok pirátů, kteří dostali zálusk na členy naší posádky. My jsme se však nedali a vítězství v tvrdém a nelítostném boji patřilo nám! Ztráty? Jen pár odřenin a unavených námořníků. Pravda, možná nám lehce pomohla vězeňská služba z Plzně-Bory, která v tu chvíli měla zrovna cestu kolem se svými nejlepšími členy jednotky, vycvičenými psy i zbraněmi.

Přes den jsme putovali po skalnatých pobřežích, horách, pralesích a pouštích, lovili klokany, hledali drahokamy či poklad střežený piráty, dlouhé večery jsme si krátili společenskými hrami – aneb kdo si nahrabe kapsu plnou sladkostí jako první- a tak cestovatelé předvedli své znalosti a um v Kufru, změnili se ve vysněné i veselé postavy na maškarním, otestovali sílu svých hlasivek v Karaoke show, odpočinuli si v kině či u vyprávění veselých historek z jednotlivých zemí a kontinentů a zvolili jsme také Miss World.

Nejedno odpoledne jsme strávili v jednom z kroužků. Nejen děvčata byla krášlena v kroužku „Vypadáš skvěle“, písnička Waca Waca otřásala „dožicemi“ při kroužku tancování, vedoucí se marně snažili sebrat míč dětem při kroužku fotbalu, děti zápasily navzájem při stolních hrách, vyráběly maličkosti na památku při ručních pracích a zaručená cesta k zamotaným rukám byl kroužek softballu. Zatančili jsme si také s pravými zumba tanečníky, vyřádili se v pěně, kterou pro nás přijeli udělat koterovští hasiči, zpotili se na diskotéce v Budislavicích, vyřešili jsme několik detektivních případů, proletěli se na koštěti pohádkovým lesem a příslušníci jednotlivých národů projevili své vlastenectví při boji o záchranu svých kulturních památek.

Čas utekl jako voda – a že jí letos bylo na táboře požehnaně – a nám se nachýlil čas k odjezdu. Nezbylo nic jiného, než si ve veselé olympiádě vysoutěžit posledních pár sladkostí pro lepší náladu, potěšit se z krásných odměn, vysloužených za celý tábor, a zasmát se společně u několika vzpomínkových fotek z uplynulých dvou týdnů. Na závěr byli nováčci vyzvání ke konzultaci se slavným Krakenem, pánem vod, a po krátkém vyhlídkovém letu nad přebudovským  rybníkem byli vzati za čestné občany kontinentu Přebudov. Pak už jsme jen unavení a plní zážitků ukotvili naši loď u břehu české země a šťastní skočili maminkám kolem krku. Tak zase ahoj za rok u dalších dobrodružství...

Míša Vodičková

Formát pro tisk