Poutníci a Osadnickédobrodružství

Přečte si článek jak se vydali Poutníci na Osadnické dobrodružství ve dnech 16.-18.5.2014 v Plánici. Na konci putování byla založena nová osad. *Mejla

Byli jsme postaveni před stejný úkol, jakému byli vystaveni osadníci při osidlování Nové země. Stejně jako oni putovali z Yorku do New Yorku, i my jsme se vydali podobnou cestou. Kroky nás zavedly z Plánice do New Plánice, kde však nemohl být cíl našeho putování, neboť naším úkolem bylo založit osadu novou. V New Plánici jsme navštívili jejich sakrální stavbu, u které jsme se pomodlili za zdárný průběh dalšího putování, a bylo nám sesláno znamení v podobě kříže, který jsme měli následovat. Bylo to vskutku trefné znamení, když další osadou, kterou jsme potkali, byly Křížovice, kde jsme vyzpovídali místní osadníky. Ti nám poskytli stravu duševní i světskou a od nich jsme se dozvěděli, že přes přilehlé pohoří Kněžické (podle místních též Zdebořické), je jezero a neosídlené jeho břehy, které místní nazývají Los Pajedlos. Padlo rozhodnutí a vyrazili jsme směrem určeným, přes místní masiv, na jehož hřebeni jsme nalezli doly bohaté na hořčík. S vypětím zbývajících sil jsme z naleziště vytěžili dva hořčíkové ingoty, které nám posléze posloužily, ke spokojenosti nás všech, k rozdělání ohně. Nás čekala už jen poslední část cesty. Sejít po druhé straně horského masivu k velkému jezeru, kde na nás čekala naše předsunutá hlídka, která měla za úkol postavit nouzové úkryty. Hlídka se však činila a kromě přístřešků byly postaveny dokonce kamna, která již byla rozžhavená, a připravoval se uvítací čaj. Hořčíkové ingoty jsme využili pro rozdělání ohně, na kterém jsme si k večeři upekli medvědí tlapky. Po večeři nás zahnal déšť, který nám zpestřoval celý víkend osadnického života.

Nejmladší se druhý den řádně potrápili při rozdělávání ohně a ostatní se podíleli na všeobecném pohodlí. Bylo nutné vyrobit nějaký oděv hodný místním podmínkám a tak jsme si nabatikovali trika. Protože zásoba hořčíku rychle docházela, přerušili jsme snažení ohnivců a poté jsme si, každý sám, uvařili chutnou krmi z místního mláděte jakéhosi nelétavého ptáka. Podobalo se kuřeti a dokonce i tak chutnalo… Zatímco se večeře připravovala, vytvořil si každý camrátko na památku našeho osadničení a protože bylo nutné zase trochu poučit nejmladší, vyrábělo se práchno.

Protože jsme vše s přehledem stihli, proběhl večer plný her a zpěvu a uložili jsme se ke spánku.

Ráno se trojice nejodvážnějších vypravila v dešti do jezera, aby zjistili hloubku a zda se ve vodě nenachází nebezpeční tvorové. Po tomto posledním výzkumu jsme usoudili, že se sem můžeme zase vrátit(nikdo nebyl sežrán Lochnesskou) a sbalili jsme vše potřebné, nasedli do dostavníků a odjeli. Los Pajedlos nás sice, díky své poloze, nechtělo pustit…dostavníky zapadaly do bahna, ale nakonec jsme vyvázli a jeli všichni domů.

Formát pro tisk