První přebudovský běh

Neděle 4. července – den D pro téměř 80 dětí a 17 dospěláků. Zase po roce přijíždějí davy rodičů na přebudovskou základnu, aby zde na dva týdny nechali své ratolesti.

Někdo je tu poprvé, ale většinou vítáme již známé tváře – kamarády. Nuda? V žádném případě! V průběhu 14 dní neměl nikdo čas se nudit.

Tentokrát jsme se vypravili do krajin známých, přilehlých, avšak v podobě nám neznámé. Navštívili jsme doby dávno minulé – středověk – doby, kdy se udatní rytíři ucházeli o přízeň krásných dam, skládali milostné básně, podnikali dobrodružné výpravy, hledali poklady a bojovali do roztrhání těla.

V tomto duchu utíkalo jako voda celých čtrnáct dni. Stateční táborníci byli rozděleni do rytířských družin, jejichž úkolem bylo sloužit sličné Mirandě, která kdysi obývala tajemný hrad Lišavín. Poté, co každá družina slavnostně složila slib, že bude věrně a oddaně Mirandě sloužit, bylo potřeba postavit hrad, ve kterém by mohla družina přebývat. Místo pro hrad však bylo nutné si vybojovat. A tak se poprvé utkaly družiny Šermířů, Černé bouře, Lordů, Maxbergů, Nordů a Mexikánů.

Následně vznikaly pevné i chatrné stavby s přírodních materiálů. A jak to již v těchto dobách bývá, majitelé sousedních hradů Přebudína a Budislavína vymýšleli všelijaké intriky, jak získat vládu i nad Lišavínem. Před družinamií tudíž nebyl jednoduchý úkol. Museli ochránit hrad Lišavín, uskutečnit několik nebezpečných výprav do okolních tajemných a strašidelných lesů či utkat se v boji se svými protivníky, což vůbec nebylo jednoduché. Protivníci nezaháleli ani v noci. Pro raněné v bitvě bylo potřeba připravit nosítka na přepravu, mohylu na památku bitvy a umíchat kouzelný léčebný nápoj, který jim pomohl opět na nohy. Závěrem celého snažení byla dlouhá pouť k hradu Lišavínu, na této cestě opět čekalo několik překážek, instrukcí a úkolů. Těm, jež zdárně došli, přinesli dar kněžně Mirandě a jejímu choti a nezapomněli složit milostnou báseň na její přivolání, těm se konečně zjevila sličná Miranda, poděkovala za věrné služby a předala jim poklad, který si každá družina zasloužila.

Celý tábor provázelo až tropické počasí, tudíž stateční rytíři a sličné kněžny trávili dostatek času v přebudovském rybníce, aby nabrali dostatek sil na další cesty. A jak tomu již tradičně bývá, i šlechta se potřebuje pobavit, proto nechyběla diskotéka v Budislavicích, kde všichni předvedli své ušlechtilé róby.

Dále nechyběly večerní společenské hry, kino, výlety po okolních královstvích. Některé děti měli odvahu se svézt na lanovce přes rybník. Všichni si zařádili v pěně či se sklouzli se na skluzavce, kterou připravili hasiči z Plzně Koterova. Tajil se nám dech při ukázce střelby, výbavy a metod zatýkání Vězeňské služby z Plzně....

Na závěr jsme se všichni sešli u královského táborového ohně, naposledy se spolu zasmáli a vypustili lampiony štěstí s našimi přáními. Jakými? To je přeci tajné! A jestli se splní? My tomu věříme. Za rok si o tom popovídáme.

Napsala M.Vodičková

Autor: xx Vydáno: 4.7.2010 11:59 Přečteno: 2539x

Fotogalerie - 1. táborový běh

Formát pro tisk