Čučňák na blátě

Stejně jako loni, i letos jsme vyráželi o víkendu 16.-18.1.2015 ke kamarádům z Jitřenky Kdyně na Zelenku, abychom si užili společných sněhových radovánek. Stejně jako loni, i letos jsme byli plni optimismu a doufali v nejlepší možný scénář. Ten, mimo jiné, obsahoval zejména minimálně půl metru sněhu už v Klatovech, teploty pěkně pod nulou a slunečné počasí… Víze po rozkliknutí nadpisu článku od Mejly.

Stejně jako loni, i letos se našlo pár nezdolných optimistů, kteří s sebou vláčeli běžky, ale stejně jako nám, co si bralo “pěšky“ jim bylo jasné, ke komu se přidají. Ortodoxní sjezdaři měli jistotu v podobě Špičáku, který opět fungoval…Dokonce se letos nejezdilo na blátě, ale na sněhu…

Na místě jsme se všichni sešli včas i později…podle toho, jak dovolovaly pracovní doby, školní docházky a zejména vzdálenost. Nicméně všichni dorazili v pořádku a v počtu takovém, který odpovídal dobré zábavě, která se ve večerních hodinách rozjela. Společenské hry, kytara, klarinet, foukačka…to vše nám zpestřovalo večer plný povídání s kamarády, které jsme dlouho neviděli.

V sobotu jsme se rozdělili na několik skupinek. Lyžovací skupina si dojela na Špičák zasjezdovat, chodicí skupina si dojela na Špičák zachodit, chodicí skupina č.2 se vypravila zachodit si do Hamrů a kulhající skupina si dojela do Švihova pro další nožky.

Lyžovací skupina lyžovala, kulhající skupina kulhala dál, chodící skupina se brodila deseticentimetrovými závějemi na Čertovo a Černé jezero a chodicí skupinač.2 se fotila u cedulí. Chodící skupina se potkala na vrcholu Špičáku s částí lyžovací skupiny, udělali skupinové foto a pak se po skupinách zase rozešli každý svým směrem. Chodící skupina přes Černé jezero do Špičáckého sedla a na nádraží Špičák a lyžovací skupina dolů a zase nahoru…

Večer jsme se sešli na večeři, povyprávěli si zážitky z cest, a, ač unaveni, odhodlali jsme se k zopakování hudební produkce a také k zopakování společenských her.

Protože žijeme v jednadvacátém století, zprostředkovali jsme hudební vystoupení kamarádce až do Spojených Států Amerických, kde momentálně přebývá. Loni s námi na Zelence byla fyzicky, tak jsme jí umožnili přítomnost alespoň virtuální. Vypadalo to, že měla radost.

V neděli jsme se probudili, a protože jsme měli ještě spoustu času do odjezdu vlaku, část skupiny se vypravila na procházku okolo Nýrské přehrady. Lehký poprašek sněhu, který se přes noc objevil, nám mizel před očima, ale počasí nám dopřálo jinou, možná ještě lepší podívanou. Malebné mráčky, kterými prosvítalo slunce a azurové nebe, spolu s bezvětřím, vytvořili z hladiny přehrady dokonalé zrcadlo. V hladině se odrážely i ty nejmenší detaily, nenarušené jedinou vlnkou. Když jsme se dostatečně nabažili této podívané, hnáni odjezdem vlaku, dorazili jsme zpět, vyzvedli si věci a odešli čekat na vlak.

Ten nás, ve znamení Čučňáka, odvezl zpět domů, abychom se mohli zase těšit na příští rok.

Za Čučňáky

Mejla

Formát pro tisk