Poutníci na Bonanze

Zvláštní vydání Bystrina Times přineslo zprávu o Poutnickém pátrání po bájné Bonanze ve dnech6.-8.2. 2015, kdy na dalekém severu vypukla epidemie zlaté horečky (kmen Au2015). Sebrali jsme ty nejstatečnější a vydali se prozkoumat, do jaké míry jsou tyto zprávy pravdivé. Přečtěte si celé noviny od *Mejly. Rozklikni nadpis.

.

Naše delegace byla ohlášena a my mohli v klidu v Hawk City, po daleké cestě dostavníkem, počkat v místním Saloonu na námi objednaný Pony Expres, který nás odvezl Chilkootským průsmykem k Bystrina river. Tam jsme naložili náklad, zapřáhli tažné psy do saní a vyrazili na poslední úsek cesty, na jejímž konci čekala Bystrina City. Již tam na nás čekalo pár našich kamarádů, kteří nežijí tak daleko, jako my.

Abychom mohli po okolí Bystrina City pátrat po Bonanze, byli jsme nuceni, za mírný poplatek, zařídit si občanství. Byli jsme ujištěni, že pokud bychom se ztratili, tak ostatní budou naše kosti hledat…

Když jsme se ujistili, že venku mrzne, až to praští, zalehli jsme v místním hotelu do postelí a usnuli klidným spánkem nemocných zlatou horečkou.

Ráno nás svým haty-haty-haty-hou vzbudila polární liška a my se vylámali ze zmrzlých spacáků. Byla tak drzá, že vlezla do spižírny a z poloviny sežrala naší snídani. Nic nás však nemůže rozházet a tak jsme po snídani přivítali dalšího účastníka a sestoupili na chvíli k Bystrina River, abychom vytáhli na saních naše chromé kamarády, kteří nám měli jistit záda ze zázemí.

Když se všichni najedli, odebrali jsme se do místní knihovny, kde jsme uspořádali přednášku o orientaci v mapách a přírodě. Bylo to nutné, protože bez těchto znalostí by pro mnohé bylo, na cestě za Bonanzou, haty-haty-haty-hou to poslední, co v životě uslyší. A to jsme nehodlali připustit.

Povídali jsme si až do oběda, kdy nám místní kantýna nabídla velmi chutný Quebecký mletý plátek Pas Wapitis. Po jídle se část rozhodla, že, v rámci utužení se, bude pěstovat mužnou zábavu. Na plachtě z dostavníku se jezdilo hlubokým sněhem závratnou rychlostí. Stejnou rychlostí se však blížil okamžik, na který jsme všichni čekali.

„Tady máte mapu, která by vás měla zavést k Bonanze. Jsou zde vyznačené tři body, které musíte, pro zdárné ukončení hledání, navštívit a pokud možno něco vytěžit. Potom byste měli být schopni nalézt Bonanzu.“

Nemůžu mluvit za ostatní skupiny, alespoň na začátku, ale naše tříčlenná skupina se probrodila sněhem k prvnímu claimu jako první a mohla si vybrat největší zlatý nugget. Následovalo další brodění sněhem a dlouhé hledání druhého claimu na Vašíček Hill. Po spojení sil s druhou skupinou jsme claim objevili na druhé straně, než jsme ho čekali a vydali se za třetím. Cestou jsme kamarádsky upozornili třetí skupinu, aby se nedržela stop a hledala na druhé straně kopce. Mezitím jsme se dostali k třetí zastávce a vyrazili směr Bonanza.

Byli jsme však limitováni zákonem, podle kterého jsme nesměli zůstat mimo Bystrina City po půl sedmé a tak jsme se, z časových důvodů, pouze zahřáli v nedalekém White Horse Saloonu v osadě Churchbirch a vydali se zpět. Bonanza tedy stále čeká na své objevitele.

Večer jsme strávili vyprávěním si zábavných chvilek z cest po claimech a čekáním na večeři. Po večeři jsme si zazpívali a šli spát.

Ráno jsme si trochu přispali a dopoledne jsme strávili uklízením Bystrina City, pěstováním mužné zábavy a vyhlášením nejlepších zlatokopů. Poté jsme sešli k Bystrina River a nasedli do Pony Expresu, který nás dopravil zpět k dostavníku v Hawk City. Ten nás poté rozvezl do našich domovů, abychom se mohli těšit na další víkend strávený s Poutníky.

Za Poutníky

Mejla

Formát pro tisk