Legenda o dračí lásce - Přebudov P2

Letos jsme se na Přebudově sešli o trochu déle, než o Velikonocích, brodit se sněhem se nám nechtělo. Někdo přijel o den dříve, aby trochu poklidil, někdo přijel s dětmi, někdo ještě později, ale nakonec se na základně sešlo okolo čtyřiceti účastníků, kteří měli chuť si víkend pořádně užít. Čti celý článek od Mejly.

Po příjezdu těch, pro které tento víkend je, tedy dětí, jsme se rozdělili do dvou oddílů, ubytovali se a pokud to bylo nutné jsme se i seznámili. Rozhořel se dračí oheň a my si mohli nasytit svá bříška… Vynikající buřtíky a vynikající topinky naplnily nás spokojeností a nutily nás k pohybu. Ti, co byli po večeři se zapojili do velkolepého fotbalového zápasu, který trval tak dlouho, dokud bylo vidět na míč…vlastně ještě déle.

S příchodem tmy jsme se dozvěděli, že dračí láska, chtě nechtě, prochází různými nástrahami, kterými si musíme projít, abychom dokázali, že našeho Dragona máme moc rádi. Najednou se ze tmy ozval nelidský(nedračí) výkřik. „To je upír!!!“ vykřikl někdo a do všech jako když střelí se rozprchli do všech stran. Ti statečnější zůstali na místě, ale i jich se zmocnil strach, když byl první z nich napaden a přetažen na temnou stranu. Nakonec se tábor hemžil samými upíry. Nikdo nevyvázl se zdravou kůží, u každého byl nalezen typický upíří kousanec. Večerka se však přiblížila a nejmladší si vyčistili zoubky a odkráčeli do chatek načerpat síly pro další den.

Už od rána se prověřovala láska a statečnost každého z nás. Tu se ukázala v tváří v tvář loupeživým hordám pirátů, tu v tváří v tvář vlastní paměti. Prostě spousta zkoušek, ve kterých ale všichni  uspěli a mohli si vychutnat výborný oběd. Čas po poledním klidu, kdy celý tábor v klidu rozhodně nebyl, jsme věnovali fyzické přípravě a zábavě. Vůbec celý den proběhl ve znamení her a soutěží a všechny potom překvapil příchod tmy. Ještě jsme společně poseděli u ohně, který nás nepřetržitě hřál celý víkend a vyrazili na kutě.

Sice nám to paní Honsová z Meteopresu slibovala, ale s takovou kosou jsme tedy nepočítali… Květiny ve vázách držely dokonale přimrzlé, ze šťávy byla ledová tříšť a plameny ohně jsme museli zahřát, aby se zase rozplápolaly. Nicméně všichni vylezli čilí, nasnídali se a poslední hry se mohly rozjet naplno. Změnili jsme se na detektivy a pátrali po tom, kdo s kým, kdy, jak a proč, plnili úkoly, abychom si udělali hlad.

Poslední hrou byla již tradiční ocasovka, do které se opět zapojili úplně všichni.

Víkend jsme si jaksepatří užili a těšíme se zase za rok.

Ahoj

Mejla

Formát pro tisk