Tábor P2- Stezkou pravěkých lovců

Na naší táborové základně v Přebudově se ve dnech 19.7.- 1.8.2015 uskutečnl druhý táborový běh pod názvem Stezkou pravěkých lovců. Přečtěte si ceký článek od Mejly po rozkliknutí nadpisu.

Víte, co nosili lovci mamutů? Víte, kde bydleli? Víte, čím se živili? Víte vůbec, jak vypadali? Ne?

Tak to já vám to rád všechno povím. Letos jsme se totiž, spolu se spoustou kamarádů, vydali po jejich stopách a víme úplně všechno.

Lovci, které jsme potkali, byli právě na cestě za lepšími lovišti. Hodili jsme řeč a přidali se k nim. I když…řeč je trochu silné slovo. Domlouvali jsme se rukama nohama, ale pochopili nás. Náčelník, jehož jméno znělo našim uším jako Kašík, nás rozdělil do menších skupin podle rodů. Trilobiti, Šavlozubí tygři, Vážky, Mamuti, Losi a Lidoopi.

Stali jsme se ale, hned na začátku svědky nepříjemné události. Při přenášení ohně přes divokou řeku se pověřený lovec zakymácel pod náporem proudu a celou zásobu uhlíků vysypal do vody…

Pomohli jsme ukrást oheň cizí tlupě a potom se o něj celých čtrnáct dní starali.

Abychom neumrzli, postavili jsme si velikou osadu. Spousta chýší, ohniště, totemy. Prostě pořádná pravěká vesnice.

Mezi chýšemi pobíhala drobotina, která vyrostla v době blahobytu a tak nějak byla rozmazlená. Bylo nutné jí trochu zocelit. Čím? Aby děti neumřely hlady, naučily se, jak trefit veverku kamenem, jak skolit jelena oštěpem, jakými bylinkami potřít maso, aby bylo chutné a jiné, praktické, dovednosti, bez kterých žádný nepřežije.

Bylo znát, že výuka přinesla své ovoce. Drobotina byla ukázněnější, sílila a den za dnem se zlepšovala. Náčelník, když toto viděl, rozhodl, že uspořádá souboje mezi tlupami, kde si všichni změří své síly. Bylo znát, že náčelník posoudil dobře, že už jsou všichni zdatní. Byly to všechno líté souboje, kde nebylo o napětí nouze.

„Mamut!“, přiběhl jeden lovec z pravidelné obchůzky a vyvolával tuto senzační zprávu po celé osadě. Prý zahlédl velikého mamuta nedaleko od nás. To si nikdo nemohl nechat ujít. Ustrojili jsme se do loveckého a vydali se po stopách. Cesta to byla vskutku strastiplná, ale zvládli jsme to všichni. Mamut byl vystopován, uloven a během nedlouhé doby v nás zmizel i s chlupama.

Ve dnech, kdy se tlupa dosyta najedla, nebylo možné pomýšlet na jakoukoliv činnost. Ženy s odporem žvýkaly kůže a vyráběly ošacení, muži vyvalovali svá nacpaná břicha před chýšemi a děti si plácaly z hlíny Věstonické Venuše a podobné postavičky. Jediné, na co se všichni těšili, bylo vyprávění starších o tom, jak vlastně tlupa vznikala. A tak se všichni dozvěděli, proč jsou vlastně Mamuti, či Šavlozubí tygři.

Avšak jednoho dne se na všechny snesla veliká pohroma. Přišel liják a s ním i povodeň. Chýše? Ty se postaví znova. Totem? Je ho škoda, ale dříví je tady dost. Ale oheň. Voda s sebou vzala to nejcennější, co tlupa vlastnila. Toho strážce bezpečí a jistoty. Toho dárce tepla a světla. To všechno bylo najednou pryč.

Naštěstí jsme věděli, kde sídlí cizí tlupa, a pod rouškou tmy jsme se vydali na cestu a oheň jsme si obstarali.

Zvěře však ubývalo a tak bylo nutné vydat se do dalekých krajů na výzvědy. Jedna část se vydala na sever, jiná na západ. A kde byla země zaslíbená? Všude. Kamkoliv jsme se vydali, všude bylo krásně. Jak na Strašné skále, tak v dančím ráji v Blatenském kraji. Ze všech stran se vraceli lovci šťastní a spokojení.

Jednoho dne seděl malý chlapec před chýší a vyráběl si hračku. Snažil se vyvrtat dřívkem díru do polínka. Vrtěl klackem a vrtal. Když tu k němu přiskočil náčelník. „Kouř!!“, zvolal. Chlapec nechápal a tak mu náčelník vytrhl polínko a klacík z ruky a vrtěl sám. A opravdu. Z polínka se linuly silnější a silnější obláčky voňavého dýmu.

Oheň byl na světě.

.Jsme rádi, že jsme tlupu potkali. Naučili jsme se spoustu věcí. Rozdělávat oheň pazourkem, poznat jedovaté rostliny, umýt si před jídlem ruce, umýt si po jídle nádobí a jiné užitečné věci. Strávili jsme s tlupou čtrnáct krásných, slunečných dní, na které budeme jistě vzpomínat v dobrém.

Ale stejně jako obláček dýmu z polínka i letošní tábor odvál letní vánek. Slíbil však, že nám zase za rok přifoukne dalších čtrnáct dní plných zábavy.

Tak tedy…Jabadabadůůůůůůů za rok!!

Ahoj

Mejla

Formát pro tisk