Tábor Bujáč

Představte si, že něco děláte 25 let. Pořád víceméně stejně. A Baví vás to. A najednou vás okolnosti donutí to změnit. Budete mít strach? Nebo zvědavost? Já se na tu velkou změnu těšil! A nebyl jsem sám… Jsme a budeme Pionýrské skupině Nepomuk neskonale vděční, že nás přijali pod svá křídla a umožnili nám tu vysněnou nádheru

Představte si, že něco děláte 25 let. Pořád víceméně stejně. A Baví vás to. A najednou vás okolnosti donutí to změnit. Budete mít strach? Nebo zvědavost? Já se na tu velkou změnu těšil! A nebyl jsem sám… Jsme a budeme Pionýrské skupině Nepomuk neskonale vděční, že nás přijali pod svá křídla a umožnili nám tu vysněnou nádheru. Uspořádat vlastní tábor – pro tohle jsem si přece dělal hlavase. Parta „mých“ vedoucích už dlouhé roky doufala, že si to uděláme tak nějak po svém – a taky ano. Svůj program – CETEH Jumanji jsme inspirovali u PS Pavučina a jejich Hraj, džungle čeká. Velký dík patří všem kdo si kdy dali tu práci a svoji táborovou hru dali do formy a poskytli ostatním – rozuměj vydali. Už v minulosti jsme několik her opisovali, ale teprve letos jsme hrou mohli žít celý tábor – přizpůsobit celkový program, jídelníček, zapojit celé vedení. Děti se do děje, boje proti kanibalům za záchranu džungle pomocí nalezení čtyřech ukradených diamantů, vzorně vžily, kanibaly nešetřily a džungli skutečně zachránily. Mimo jiné za pomocí slavnostní písně, zpívané kolem totemu, v němž večer zářily navrácené drahokamy. Svůj jídelníček – naše jablkové knedlíky jsou už v okolí pojem, nikdo nám na začátku nevěří, že jen mouka a nastrouhaná jablka budou držet pohromadě. A jak je děti baští. Naše první návštěva táborové základny Bujáč, zapůjčené od PS Bílá Cerkev Strašice dopadla též na jedničku – po čtrnácti dnech jsme už byli v tábořišti jako doma, pomohli jsme trochu s vybavením a naučili se naplno využít všech místních výhod, jako kryté zavíratelné jídelny (studené večery v teple u projektoru s pohádkou na dobrou), pevné chaty pro marody a zdravotnici, ohniště s kruhem pro celý tábor, kde jsme ohníčkovali každou chvíli, posezení pro vedoucí za jídelnou… třeba jsou to i jinde běžné věci, ale když se člověk rozhlíží poprvé, víc si všímá. Jen lodí jsme si neužili… trochu nás to mrzí a když počasí, Nepomučtí a Strašičtí příští rok dají, rádi to doženeme. Měli jsme totiž opravdu smůlu na počasí – a příští rok na začátku hry povinně zařadíme protidešťové tance a to prokletí prvních čtrnácti dnů prázdnin prostě zlomíme. Copak s deštěm si ještě poradíme, ale léto má být teplé. A to naše tedy, bude určitě příště! Ještě jedno poděkování dlužíme. PS Hrádek u Rokycan, která odchovala tuhle skvělou Bandu Trotlů. Jen jsme se už chtěli trochu pohnout a začít něco po těch letech měnit. Snad to byl dobrý nápad – umačkání dětmi na konci tábora nás naplňuje optimismem, ohlasy od rodičů jsou taky dobré. Slibů účasti příští rok máme plnou brašnu, tak snad nás to nadšení blbnout se čtyřiceti cizími dětmi čtrnáct dní na začátku prázdnin jen tak neomrzí. Mě tedy určitě ne. A jako bonus mám spoustu kamarádů pro své vlastní děti. A jestli nám kontakt vydrží, tak i pro mne. Z poslední generace dětí v již ukončeném oddíle, máme už na táboře vedoucí. A troufám si říct, že kamarády na zbytek života. Už se těším na další.**Pepíno

Formát pro tisk